Při nedávné konzultaci s jedním úžasným vědomým mužem jsem si uvědomila, že si naše společnost plete nevěru s ponížením.
Pokud jste ve vztahu zažili „nevěru“ jako takovou, pak jste zažili z druhé strany, jaké to je, cítit ponížení, zradu, bolest z opuštění. V takovou chvíli pak často přichází odplata. Tak moc bolí ponížení a bolest ze zrady, že si přejeme, aby ten druhý chápal jak moc ublížil. „Ideálně“ tak, že mu nevěru oplatíme. A pak už není o čem – ne(dů)věra už je na všech frontách a z ní se ve vztahu dříve nebo později začnou vyvozovat důsledky… My jsme ale v tu chvíli oplatili bolest, ponížení z nevěry, nikoli nevěru. Ta nelze oplatit. Té se lze dopustit jen sám na sobě.
Proč nám však přichází do života nevěra od partnera, ačkoli my bychom sami od sebe druhého nikdy nepodvedli?
Pokud jste někdy zažili nevěru partnera, pak jste byli účastníky vzkazu duše, který zněl „Dopouštíš se největší nevěry, jaké jen můžeš. Podvádíš sám sebe. Tvá vnitřní ne(dů)věra v sebe už je natolik velká a dlouhá, že Ti ji musím přivést do života zvenčí. Jinak by sis toho nevšimnul možná ještě několik desítek let. A to by byla škoda. Abys pochopil, VIDĚL i CÍTIL, čeho se na sobě dopouštíš, ukážu Ti nevěru z druhé strany, ano?“
Když zažiješ nevěru, cítíš zradu, ponížení, bolest. Ale ne z toho, že Ti ublížil ten druhý. Z toho, jak moc jsi ublížil, ponížil a zradil sám sebe. Protože ruku na srdce – někde uvnitř jsi to celou dobu věděl/a. Jenom Ti to nikdo neřekl, že to Ty podvádíš sám sebe. Každý z nás se někdy zapomene a podvede se. Zpočátku často. Nevěřils sobě, a to je největší nevěra, které ses mohl dopustit. Proto to zrcadlo v podobě vnější nevěry potom tak bolí.
Už víš, jak vypadá nevěra. Příště už ne(dů)věru na sobě nemusíš napáchat, protože ji poznáš dřív, než bude pozdě. Než to zase bude tak bolet v podobě partnerské nevěry. Tak jako jsi to věděl i tehdy, dlouho předtím, než se Ti ta partnerská nevěra vůbec udála. Znásilňoval jsi sám sebe, a to už nikdy nemusíš dopustit. Přijmi jen lekci, že se už nemusíš ponižovat, sebeznásilňovat, nedůvěřovat a tedy se neposlouchat.
Potom se ani zvenčí s nevěrou už jen tak nepotkáš, protože ses právě poučil, s čím jsi měl tu čest. Protože vzkaz duše, poslaný Tobě od Tebe, z největší lásky k Tobě, byl pochopen.
S láskou v blaženosti Zdroje, Lucka