NEMÍT RADOST ZE SVÝCH POSUNŮ NENÍ „NORMÁLNÍ“

Studuju na učitelku, a přitom mám takový… Nevysvětlitelný strachy být učitelkou!

Napsal jsem knížku, říkají že je hodně dobrá… (Btw vážně je!!!) Ale já nechci, aby někdo věděl, že jsem ji napsal!

Ať dělám co dělám, pořád mám pocit jako bych byl/a ve vězení! I když se mi vlastně všechno daří a plní jak chci, tak někde vnitřně pořád šíleně trpím…

Když se něco nedaří nebo se o něco snažíme, máme obvykle plán, jak to zlepšit nebo dosáhnout a jdeme si za tím. Pokud se ale 3D svět zasekne a naše úsilí se nám nevrací, obvykle hledáme kde je chyba.

Dle úrovně vědomí vyhodnotíme buď, že za to můžou ti ostatní anebo jdeme dovnitř sebe. Necháme si klidně i poradit, kde co kalí vodu, komu co dlužíme nebo kde sami sebe sabotujeme… A snažíme se makat na své vizi dál.

Třeba na vizi být sám pro sebe svojí nejlepší verzí.

Ale co když jsi tam, kde jsi chtěl v této fázi být, ale prožíváš uvnitř něco jako ti z příběhů nahoře?

Víte, co mají všechny příběhy společné? Je to „neužívám si to, kde jsem, i když bych objektivně vzato mohl. Ale nejde mi to“

Je to pochopitelné u negativních stavů. Když se nedaří. Prožívání odporu nás nutí takové situace opustit, mysl je zas bude chtít vyřešit.

Ale u těch pozitivních? Jakože – studuji svůj vysněný obor, mířím ke své vysněné pracovní pozici, podařilo se mi založit firmu nebo třeba rodinu, a přesto u toho TRPÍM?

Tak teď vám řeknu jednu velkou novinku. NENÍ TO NORMÁLNÍ a ANO, lze s tím něco dělat. Jen jste už po cestě možná prostě jen zapomněli, že trpět se ze zvyku vlastně nemusí nemusí. A že radost není podmíněna tím, čeho jsem dosáhl a jestli mám vše dokonalé.

Pokud se mi něco povede, je na místě se radovat. Že studuju školu, že jsem vydal knihu. Ono je teda na místě se teda radovat vždycky, z toho že JSME, ale tam ještě třeba všichni nejsme.

Takže o krůček zpět – pokud dosáhnu nějaké svojí mety k vysněnému životu, ale přesto si to neužívám, NENÍ TO NORMÁLNÍbyť je to běžné.

A nová meta na tom nejspíše nic nezmění. Je to program trpitele a vnitřního sabotéra, který je potřeba najít a deaktivovat.

A pak zazivat, že si fakt konečně užíváš to, kde bez podmínek tady a teď jsi.. ale i to, co se ti fakt povedlo si vydřít a zaslouží si to fakt velký ocenění. Sám sebou. Užít si plody své práce.

Ne u ní trpět nebo se schovávat.

Ať vám to plyne,

S díkem za možnost nahlížet do vašich příběhů

Lucka