KLID. BÝT ve svém středu, v klidu. Ve své síle, ve stavu radosti.

Zvenčí to vypadá jako pasivita. Navyklé vzorce myšlení západního světa říkají, že je tohle totiž málo. Že je potřeba vytvářet nějakou viditelnou hodnotu, aktivitu. Že přece pro změnu/rozuzlení současné situace, ve které už se ani nedá nadechnout, jak je hustá, nemůže stačit jen tak být ve svém středu a navenek nevytvářet žádné hodnoty. Že je potřeba DĚLAT něco pro zlepšení, BOJOVAT za probuzení druhých. Jen BÝT ve svém Světle, v klidu a s vědomím své Síly, to podle našeho rozumu nemůže být dost. Je to málo, pro slabochy!

Takovéhle věci nám našeptává ego, převlečené za inteligenci, rozum. Vždyť v téhle situaci přece nemůže nikomu pomocí jednat v slabošském klidu, když se toho tolik děje!

Tak milý rozume. Až příště půjdeš lesem kolem vyvrácených stromů po vichřici, a uprostřed uvidíš,jak se tyčí jediný strom, který přežil… tak se ho zeptej. Jen se ho zeptej, kolik pasivity a slabošství bylo potřeba k tomu, aby během vichřice stál plně ve své Síle! Aby udržel svoje kořeny v zemi a nenechal se vyvrátit! Kolik si musel vyslechnout od svých kolegů-stromků, kteří mu nadávali, že se málo s vichřicí bije za svůj starý domov, za starý les! Jak je to od něho sobecké a slabé!

Ten strom tam po celou tu vichřici s vypětím všech sil v klidu stál, a i když mu někdy bylo do pláče, že stojí sám, zatímco ostatní se rvou s vichřicí… Tak dál vynakládal veškeré svoje síly do klidu, do svých kořenů, díky čemuž se nevyvrátil.

 

Dělal to z Lásky. To aby až se ta vichřice přežene……., aby se o něj ostatní mohli v novém lese, Novém světě opřít…….

 

 

S láskou 17.10.2020 předala Lucie Claristaé