…no a když Ti přestane dávat smysl být rolí v krysím závodu tohoto světa, kde se pořád za něčím honíme a ve výsledku si to pak stejně do hrobu nevezmeme a všechno dřív nebo později radikálně skončí…✨
…a když už začneš i pochybovat o tom, jestli tady vlastně vůbec máme nějakou vůli, když příběhy už jsou dávno předem napsané a my do nich pouze v aktuální moment vstupujeme, abychom je díky iluzi času mohli prožít tak jako herec, když vstoupí na jeviště a po roztažení opony prožívá to, že je Hamletem…✨
Tak pak máš volbu. ✨
1) buď rezignovat do mentální bezmoci toho, že s tím vším stejně nic neuděláš a stejně ti to dál nedává smysl a vlastně se toho všeho ideálně vůbec nechceš účastnit ✨
2) rozhodnout se ten smysl životu dávat. Vdechovat ho do své role tak, aby ti smysl dávala. Být tou verzí, která ten smysl sálá do matrixu. To rozhodnutí je tvoje svobodná vůle. Nemusíš. Ale můžeš. ✨
Každým svým krokem ztělesňovat laskavost. Pravdu. Naději. Léčivost. Anebo jenom klid.✨
Protože to smysl dává. Narozdíl od rezignace nebo popření role, s kterou stejně nikdo z nás nic neuděláme. Můžeš ji změnit, to jo. Z chlapa udělat ženskou. Změnit práci. Utéct a začít znovu. Můžeš. Jednou. Možná dvakrát. ✨
A pak stejnak dojdeš k tomu, ŽE SMYSL SE ŽIVOTU MUSÍ DÁT, pakliže ho už sám od sebe ztratil.✨
L.
✨✨✨
Napsat komentář