Ženy a symboly našeho ženství. Jak moc byly ve spoustě našich příběhů pošlapány a zneuctěny. Jako by to samo o sobě nestačilo, mysl si často tyto traumata přenáší i do dnešních dnů, i když už se žádné nebezpečí nekoná.

A tak stejně jako například ženy, které byly v dětství znásilňovány, mají v dospělosti problém s tím, že si přitahují muže násilníky a znovuprožívají situace, kdy si připadají jako děvky… A jejich partneři je tímto označením častují kolikrát i tehdy, když o jejich traumatické minulosti nic nevědí. Prostě traumatický záznam v jejich mysli, podpořený silnými nezpracovanými emocemi, nás nutí znovuprožívat naše trauma i přesto, že okolní kulisy už mu dávno neodpovídají.

A tak jsem potkala ženu, která kdysi dávno prožila trauma jen za to, že byla překrásná a někteří muži se jí zmocnili proti její vůli. Protože však šlo o jakési temné století, vyvrcholením jejich zlovůle bylo zmrzačení. Ustřižení vlasů. Odříznutí prsou. Prý aby už nikoho skrze její krásu nemohl ďábel v jejím těle svést.

Dnes chodila po světě s nenávistí k symbolům svého ženství. Přisuzovala to tomu, že prsa má po dětech unavená, vytahaná. Nenapadlo by ji, že při touze po operativním zákroku vylepšení svých prsou, zopakuje několikrát prožité trauma z uřezání prsou či bradavek.

A tak si málem nechala udělat nová prsa v domnění, že to dělá z lásky ke svému tělu. Že je v pořádku si to dopřát, aby se cítila dobře. Což by bylo naprosto v pořádku a nic proti ničemu.

Na hlubší úrovni však její duše stála v traumatu, ze kterého si odnesla přesvědčení, že jako žena má hodnotu pouze s dokonalýma prsama. A pokud svoje prsa považovala v průběhu života za nedokonalá, podvědomě se jí vynořovala pocitová vzpomínka toho, jak nehodnotně a poníženě se tehdy v tom středověkém zážitku po znetvoření prsou cítila.

Další žena se zase celý život podvědomě hrbila, aby její prsa nebyla vidět. Chodila v nenápadném vytahaném oblečení, nenáviděla vše spojené s ženstvím. Partnerství, sex, mateřství. Měla z toho absolutní hrůzu, ač měla rodinu.

Měla v sobě zakořeněný silný zážitek toho, jak kdysi trpěla za to, že byla krásná žena. Protože už nikdy nechtěla zažívat to utrpení, vytvořila si její mysl obranný mechanismus „musím být jako žena nenápadná,abych byla v bezpečí“, aby ji už nikdy nikdo nemohl ublížit jenom proto, že je žena.

Rozhoduji opustit všechna svá přesvědčení, že být ženou není bezpečné. Tady a teď se rozhoduji, že být ženou je bezpečné a naplňující a rozhoduji se zažívat, jaké to je, milovat ženy. Milovat sebe, svojí vnitřní ženu, vnitřní ženu všech lidí, všechny ženy okolo mě. Dovoluji si radovat se ze svého ženství.

S láskou ke všem ženám a jejich příběhům, Lucka